12. Srpen, 1213
Marie
Gordonová se vracela předčasně z farnosti, kde v poslední době
trávila spousty času. V bohu nacházela útěchu a bezpečí, ale
dnes jí hnalo zpátky domů zlé tušení. Něco špatného se
stalo. Přemýšlela nad tím, jestli neměla raději Edwarda vzít
sebou. Do kostela chodil nerad, ale aspoň by byl s ní a věděla,
že je v pořádku. Mordred sice nebyl v zámku, když odcházela,
ale nikdo nevěděl kdy se vrátí a v jaké náladě. Svého muže
už vůbec nepoznávala, a měla pocit že on jí také ne. Pořád
mluvil jen o nějakých duších a Černém zrcadle. Edwarda
přehlížel úplně, nikdy ho nepochoval a nikdy si s ním nehrál
jako otec se synem. Edward to snášel špatně, ze svého otce měl
šílený strach, protože viděl jak se chová ke služebnictvu a k
lidem, kteří se mu dostanou pod ruku. Všechno se změnilo, když
Marcus odjel a nechal Mordredovi volnou ruku nad panstvím. Měnil se
jí před očima a ona s tím nic nemohla dělat, protože když se o
to pokusila, byl jí schopný ublížit. A to si kdysi myslela, jaký
bude dobrý manžel a otec. Brzy pochopila, jak šeredně¨se
zmýlila.
Ani
si neuvědomila, že zpátky na panství utíká. Bylo to přeci jen
daleko a ona potřebovala vědět, že je její syn v pořádku a
Mordred je stále pryč. Z dálky už viděla se rýsovat obrys
zámku. Takhle vypadal mírumilovně, a ono to tady také takové
bylo, když tu pobýval Marcus. On jediný byl ještě schopný
Mordreda ovládat, dokud však jí a Marcuse nenapadl se slovy, že
ho podvedli a Edward je syn Marcuse. Byla pravda, že si s Marcusem
velmi rozumněla, ale nikdy v tom nebyly žádné city, takové měla
pouze pro Mordreda. Kdysi. Navíc Edward byl celý otec, alespoň
vzhledem. Doufala, že nikdy nebude zaslepený takovou nenávistí
jako její muž.
Když
doběhla k hlavní bráně do zahrady, věděla že něco není v
pořádku. Ta špatná předtucha jí zžírala zevnitř jak nějaký
parazit. Rychle vyběhla směrem k zámku, který se v tu chvíli
zdál úplně opuštěný. Všude bylo ticho jako v kostele a dveře
do severního křídla byly otevřené dokořán. Bez rozmyšlení se
vydala urychleně do pokoje Edwarda, ale ten byl prázdný. Na jeho
stole byla otevřená kniha, jak kdyby jí právě někdo četl, jen
chyběl její čtenář. Co ale nejvíc upoutalo její pozornost,
byla převrácená židle. V tu chvíli se jí málem zatemnilo před
očima, ale na mdloby nebyl čas. Začala hystericky křičet a volat
Edwarda a Mordreda. Bylo jí na zvracení a motala se jí hlava, ale
i přes to všechno se s křikem vydala do hlavní místnosti, kde se
už sbíhali sloužící a Marcus. Všichni na ní vyděšeně
koukali, jen Marcus se rozeběhl k ní a pokoušel se jí uklidnit. Z
jejího křiku a pláče vyrozumněl jen pár slov. „Mordred.
Edward. Pryč. Najdi.“
V
tuhle chvíli nebylo moc času na rozmyšlení, Marcus věděl, kde
Mordred bude. Už pár týdnů ho sledoval a věděl, že se zajímá
o černé zrcadlo přímo pod hradem. A pokud je Edward s ním,
věděl, že to znamená jediné. Chce provést rituál, aby se stal
nesmrtelný. Marii nechal v péči sloužících a rychle běžel do
svého pokoje pro meč. Kdysi byl ochoten za bratra položit život,
teď ho hodlal zabít aby zachránil život před ním. Nevěděl, co
přesně v Mordredovi vzbuzovalo tu obrovskou nenávist, ale věděl,
že za to může Black Mirror, nebo alespoň to místo, kde ho
postavili. Když se vrátil do hlavní místnosti, Marie se zdála už
alespoň při vědomí. Když ho uviděla okamžitě mu šla naproti.
„Chci
jít s tebou. Musím jít s tebou. Prosím.“ prosila ho s žalostným
výrazem.
„Je
to příliš nebezpečné, Marie. Počkej tady, já ti Edwarda
přivedu zpátky.“ snažil se jí uchlácholit, i když věděl, že
se nedá. Byl by radši, kdyby tu zůstala.
„Nemůžu
tu jen tak sedět a čekat!“ snažila se potlačit slzy, ale žal
byl až příliš silný. Věděla, že pokud nepůjde, zemřela by
tu žalem. Raději zemře při pokusu Edwarda zachránit.
„Co
když se pleteme a Edward se jen zaběhl? Je mu 6, v jeho věku jsem
si taky hrával často po lesích.“ napadlo Marcuse, ale sám tomu
nevěřil, i když by chtěl.
„Ne!
Tomu nevěřím, a pokud tomu tak je, tak mi v tom případě s tebou
žádné nebezpečí nehrozí. Půjdeme tam, kam máš namířeno a
zjistíme, že je vše v pořádku, vrátíme se a on tu bude. Ale
nejdříve půjdeme zkontrolovat Mordreda.“ znělo z ní zoufalství
a Marcus věděl, že nechat Marii zde, by mohlo dopadnout ještě
hůř.
„Dobrá,
pojď tedy se mnou, ale pro jistotu.“ podal jí krásnou zdobenou
dýku. Marie si jí bezrozmyšlení vzala a schovala do kapsy u šatů.
To už jí Marcus vedl směrem do kuchyně, kde poté sešli schody
do sklepení. Neměla ponětí kam jí to vede, ale nechala se vést.
Věděla, že jemu věřit může a že on ví, kde Mordreda hledat.
Toho bastarda vlastnoručně zabije jestli Edwardovi jen skřiví
vlas.
Chvíli
si myslela, že Marcus zešílel, když jí vedl dírou, která se
právě nedávno vykopala, aby zde zavedli studnu a nemuseli pro vodu
chodit ven. Byli zde provizorně po stranách vedeny schůdky, které
byli tak úzké, že se na ně vešla pouze jedna noha. Pevně se
chytla Marcusovi ruky a pomalu společně scházeli do temné
místnosti na dně studny.
„Je
to čerstvé, myslím že Mordred na tento vchod ještě nepřišel.
Je to blíž k zrcadlové síni, takže bychom to měli stihnout
včas.“ řekl Marcus. Jeho ozvěna se v tu chvíli rozléhala po
kamené místnosti. Vypadalo to spíš jako jeskyně, ale vedly zde
temné chodby. Marcus jí vedl tou nejužší. Oba se vedle sebe
nevešli, takže šel první a Marie hned za ním. Byla tu zima,
špína a vlhko, ale na ničem z toho nezáleželo. Cesta chodbou se
zdála nekonečná, než došli do další místnosti, která
vypadala daleko více bytelněji. Už měla tvar místnosti a na
zdech plály louče. Na opačném konci místnosti byly obrovské
masivní dveře, dokonce větší než vchod do Black Mirror. Byly
pootevřené a ozývaly se odtamtud hlasy. Pocítila podivnou
energii, která zalévala celé její tělo, jakoby jí pohlcovala
temnota. Zdálo se, že Marcus na to nijak nereaguje a jen co
zaslechl hlasy, vedl Marii za sebou ke dveřím. Nakoukl do druhé
místnosti škvírou a jeho tvář se zkřivila vztekem. Marie
poznala, že se stalo něco strašného a rychle do místnosti
vtrhla, na Marcuse se vůbec neohlížela. Když uviděla scenérii,
která se před ní odehrávala, měla co dělat aby nepadla do
mdlob. Marcus jí naštěstí včas zachytil.
Byla
to kruhová místnost a uprostřed místnosti byl kulatý bezedný
otvor uvnitř něhož byla další kruhová podsada, která držela
snad zázrakem. Na tu vedl úzký můstek přímo před trůnem,
který byl vyzdoben kostmi. Po zemi byly nakreslené zvláštní
symboly rudou barvou, vypadalo to jako pentagram, který využívaly
čarodějnice. Uprostřed toho všeho klečel Mordred, který byl
celý od té červené barvy, která byla všude po zemi. Zdroj té
barvy ležel přímo před ním. Nebyla to barva, byla to krev. Krev,
z jejího milovaného syna Edwarda, který ležel v křečovité
poloze na zemi. Jeho obličej byl natočený směrem k ní, měl
rozřízlé hrdlo a obličej s šíleným výrazem s oči dokořán,
jakoby v posledních chvílích hledal někoho, kdo by mu pomohl.
Chtělo se jí křičet, zvracet, popadnout dýku a zabořit jí do
srdce Mordreda, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Pouze se sesypala
na zem a zírala na celou tu hrůzu před sebou.
„MORDREDE!“
slyšela křik Marcuse. Bylo to jakoby změnil hlas. Svět se točil
a všechno se smíchávalo do sebe. V jednu chvíli viděla šílený
pohled jejího syna, který se měnil v obličej Mordreda s děsivým
smíchem. V uších jí dunělo a všechny zvuky a hlasy jakoby zněly
na tisíce mil daleko. Matně rozeznávala hádku mezi bratry, i to
jak tasili proti sobě meč, přičemž Mordred neustále pronášel
podivná slova, kterým vůbec nerozumněla. Vnímala jen mrtvolu
syna před sebou. Celý její svět ležel v krvi před ní. Předtím
než zemře ho musí pomstít. Musí zabít toho vraha, který jí
byl 6 let manželem. Najednou dunění a motání ustalo a ona viděla
celou scénu čistě. Před před děsivým trůnem stál Marcus a
Mordred a křičeli na sebe. Meči si mířili oba na srdce a v
jejich výrazech se značila pouze nenávist, v Marcusově navíc i
lítost. Vytáhla dýku z kapsy a vydala se směrem k nim.
„Jak
jsi to mohl, pro lásku boží, udělat?! Byl to tvůj syn!“ křičel
Marcus, snažíc se pochopit, co to jeho bratr spáchal.
„LHÁŘI!
Že můj syn? Nehraj na mě ty své hloupé hry, moc dobře vím, že
byl tvůj a Marie, té proradné děvky.“ při těchto slovech
plivnul na zem.
„To
zrcadlo ti zatemnilo rozum, Mordrede. Zastav to! Hned! Než pohltí
úplně tvou duši.“ Marcus věděl, že už jen natahuje čas,
předtím než ho bude muset zabít. Jinak zde zemřou všichni.
„Nikdy!
To zrcadlo je moje budoucnost. Jen moje. Už se o ní nemusím dělit
se svým dokonalým bratrem. S touto mocí můžu ovládnout celý
svět!“ zakřičel Mordred se šíleným výrazem v očích.
„DOST!“
zvolala Marie, která už stála skoro mezi bratry s dýkou před
sebou. „Mordrede, má lásko, proč tohle všechno děláš? Proč
jsi zabil našeho syna? Našeho malého nevinného chlapečka.“
„Ty?!
Jak se opovažuješ!“ odvrátil Mordred pozornost od Marcuse. „Tvůj
syn byl zrozen ze smilstva, nebyl to můj syn! Zasluhuješ si trest.
Zasluhuješ si zemřít hned!“ Mordred rychle švihnul mečem a
odkopl Marcuse stranou. Marie se pokusila proti němu vyrazit a
zabodnout mu dýku do srdce, ale Mordred jí zachytil dřiv, takže
trefila jen rameno. V tu chvíli se ozval šílený řev a bodl svým
mečem Marii do břicha. Ve stejnou chvíli se do Mordreda zapíchla
čepel ostří meče Marcuse. Marie v tu chvíli dopadla tvrdě na
zem a Mordredův meč se zlomil, tak, že jí špička zůstala
uvíznutá v žaludku. Do úst se jí nahrnula krev a začal se
dávit.
Mordred
se zkácel k zemi, s mečem zapíchlým v hrudi. Začal si
uvědomovat, že jeho cesta končí, těsně předtím než stihl
naplnit onen rituál k jeho nesmrtelnosti. Pokud se chce pomstít,
existuje jen jedna možnost. Z posledních sil vyplivl krev, která
se mu hromadila v puse a učinil svůj poslední zoufalý čin.
Povstal a směrem k Marcusovi začal pronášet temná slova.
„Z
krve tvé krve povstanou další tvého jména, kteří ponesou mé
prokletí. Následník tvůj získá pět duší pěti smrtelných,
které přivedou mou zlobu zpět k životu! Vrátím se až tvé dny
skončí, nebude nikoho, kdo by mne zastavil.“ S těmito posledními
slovy se zkácel k zemi a s jeho posledním dechem se bezedný jícen
Černého zrcadla uzavřel. Když vydechl naposledy podíval se ještě
směrem k Marii, která teď ležela vedle těla Edwarda. Marie se na
něj naposledy podívala, a viděla v jeho očích starého Mordreda,
který si jí vzal. S tím to pohledem opustila tento svět s ním.
Spolu naposledy společně vydechli.
Žádné komentáře:
Okomentovat